Žalm 18
Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo.
Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi,
vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě,
štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade!
Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála,
byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.
Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka,
provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.
V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal.
Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu
Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva.
Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli.
Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral,
učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil.
Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval,
podle čistoty mých rukou, tak jak jevila se jemu.
Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost,
ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu.
Ty lid ponížený zachraňuješ, ale povýšené nutíš sklopit oči.
Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot.
S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu,
s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené.
On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.
Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš!
Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou,
ten dává mým nohám hbitost laně,
na mých posvátných návrších mi dopřává stanout,
učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk.
Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá,
tvá mírnost mé síly rozmnožila.
Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou.
Budu stíhat nepřátele, dopadnu je.
Nevrátím se zpět, dokud je neudolám.
Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou.
Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš.
Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí.
Živ je Hospodin!
Buď požehnána moje skála,
vyvýšen buď Bůh, má spása!
Amen.
Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi,
vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě,
štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade!
Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála,
byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.
Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka,
provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.
V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal.
Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu
Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva.
Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli.
Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral,
učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil.
Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval,
podle čistoty mých rukou, tak jak jevila se jemu.
Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost,
ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu.
Ty lid ponížený zachraňuješ, ale povýšené nutíš sklopit oči.
Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot.
S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu,
s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené.
On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.
Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš!
Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou,
ten dává mým nohám hbitost laně,
na mých posvátných návrších mi dopřává stanout,
učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk.
Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá,
tvá mírnost mé síly rozmnožila.
Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou.
Budu stíhat nepřátele, dopadnu je.
Nevrátím se zpět, dokud je neudolám.
Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou.
Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš.
Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí.
Živ je Hospodin!
Buď požehnána moje skála,
vyvýšen buď Bůh, má spása!
Amen.