Za křest
Děkuji ti, nebeský Otče,
že jsem se ve křtu narodil z vody a z Ducha Svatého
k novému životu. Mohu se nazývat tvým dítětem,
poněvadž tys mi daroval podíl na svém životě.
Děkuji ti, Ježíši Kriste, za tvou smrt a vzkříšení.
Jsem k tobě připojen jako ratolest k vinnému kmeni.
Jsem část tvého Těla, jsem přičleněn k svatému lidu, k chvále Otce.
Děkuji ti, Duchu Svatý, že do mého srdce vešla tvá láska.
Ty žiješ ve mně a vedeš mě k životu oslavování Boha
a služby bratřím.
Chci jednou obdržet se všemi svatými dědictví,
které je připraveno těm, kdo Boha milují.
že jsem se ve křtu narodil z vody a z Ducha Svatého
k novému životu. Mohu se nazývat tvým dítětem,
poněvadž tys mi daroval podíl na svém životě.
Děkuji ti, Ježíši Kriste, za tvou smrt a vzkříšení.
Jsem k tobě připojen jako ratolest k vinnému kmeni.
Jsem část tvého Těla, jsem přičleněn k svatému lidu, k chvále Otce.
Děkuji ti, Duchu Svatý, že do mého srdce vešla tvá láska.
Ty žiješ ve mně a vedeš mě k životu oslavování Boha
a služby bratřím.
Chci jednou obdržet se všemi svatými dědictví,
které je připraveno těm, kdo Boha milují.
Smysl křtu je v tom, že člověk skrze něj začne patřit do společenství, kterým je církev. Bez křtu zůstává stát mimo ni.
Podle vyprávění Bible se lidé na úsvitu svých dějin dopustili něčeho, co podstatně poznamenalo jejich životy i životy jejich potomků.
V křesťanské teologii se pro tuto skutečnost ujalo označení dědičný hřích. Tento hřích narušuje vážně vztah člověka s Bohem.
Křest je symbolem obmytí (lije se voda na hlavu, dříve se člověk ponořoval do vody celý - to je ostatně možné i dnes). Tak, jako voda smývá špínu z těla, tak křest napravuje tuto poruchu ve vztahu mezi lidmi a Bohem. Křtem se zároveň stáváme součástí mystického těla Kristova (Jan 15, 1 - 6). Kristus je univerzální Zachránce všech lidí, proto i křesťanství je univerzální náboženství. Podle křesťanského učení je křest jedinou řádnou cestou ke spáse (záchraně - Mk 16, 15 - 16).
Toto tvrzení ovšem neznamená, že ostatní lidé by měly smůlu.
Protože Bůh miluje všechny lidi, církev věří - a patří to i k jejímu učení - že má pro ně mimořádné cesty ke spáse.
...
Jistotou je křest, ovšem samozřejmě za předpokladu, že pokřtění vedou křesťanský život. Odtud vychází pověření křesťanů k misiím. V sázce není nic menšího než život, a to život věčný.
Křesťanství je univerzální náboženství, nikoli jeho výlučné. Opravdu se nemůžeme chlubit tím, že jsme křesťané a skutečně se tím nechlubíme, někdy se za to dokonce stydíme:(
Univerzalita křesťanství znamená, že je určeno pro všechny lidi, všech ras, národů a dob. Tím je možná rovněž výjimečné. Je to ovšem výjimečnost křesťanství a nikoli křesťanů.
Proč jsou tedy lidé křtěni? Odpověď může být bohatá:
* Přijetím křtu vyjadřujeme to, že jsme rozhodnuti následovat Ježíše a jít jeho cestou. I on byl pokřtěn Janem Křtitelem.
*Křest znamená, že chci jít za Kristem, že chci patřit mezi jeho učedníky.
* Voda, kterou jsme pokřtěni, je hlubokým znamením (a byla již v době Ježíšově pro židy) očištění, znovuzrození, nového začátku a nového života. Pokropení vodou, nebo obmytí celého člověka (jak se ještě dnes praktikuje v některých protestantských církvích) symbolizuje obmytí ze starého, je to znamení odpuštění hříchů. Toto znamení je skutečné.
* Jde opravdu o odpuštění všech hříchů. Kdo je křtěn, jsou mu automaticky odpuštěny všechny hříchy, aniž by přistoupil ke zpovědi.
* Křest je začátkem obrácení, které potom prožíváme celý život (stále je něco, co se snažíme hlouběji pochopit a prožít). Když jsme pokřtěni, vyjadřujeme tím, že víme, že jsme hříšní a chceme žít pokud možno co nejlépe.
Podle vyprávění Bible se lidé na úsvitu svých dějin dopustili něčeho, co podstatně poznamenalo jejich životy i životy jejich potomků.
V křesťanské teologii se pro tuto skutečnost ujalo označení dědičný hřích. Tento hřích narušuje vážně vztah člověka s Bohem.
Křest je symbolem obmytí (lije se voda na hlavu, dříve se člověk ponořoval do vody celý - to je ostatně možné i dnes). Tak, jako voda smývá špínu z těla, tak křest napravuje tuto poruchu ve vztahu mezi lidmi a Bohem. Křtem se zároveň stáváme součástí mystického těla Kristova (Jan 15, 1 - 6). Kristus je univerzální Zachránce všech lidí, proto i křesťanství je univerzální náboženství. Podle křesťanského učení je křest jedinou řádnou cestou ke spáse (záchraně - Mk 16, 15 - 16).
Toto tvrzení ovšem neznamená, že ostatní lidé by měly smůlu.
Protože Bůh miluje všechny lidi, církev věří - a patří to i k jejímu učení - že má pro ně mimořádné cesty ke spáse.
...
Jistotou je křest, ovšem samozřejmě za předpokladu, že pokřtění vedou křesťanský život. Odtud vychází pověření křesťanů k misiím. V sázce není nic menšího než život, a to život věčný.
Křesťanství je univerzální náboženství, nikoli jeho výlučné. Opravdu se nemůžeme chlubit tím, že jsme křesťané a skutečně se tím nechlubíme, někdy se za to dokonce stydíme:(
Univerzalita křesťanství znamená, že je určeno pro všechny lidi, všech ras, národů a dob. Tím je možná rovněž výjimečné. Je to ovšem výjimečnost křesťanství a nikoli křesťanů.
Proč jsou tedy lidé křtěni? Odpověď může být bohatá:
* Přijetím křtu vyjadřujeme to, že jsme rozhodnuti následovat Ježíše a jít jeho cestou. I on byl pokřtěn Janem Křtitelem.
*Křest znamená, že chci jít za Kristem, že chci patřit mezi jeho učedníky.
* Voda, kterou jsme pokřtěni, je hlubokým znamením (a byla již v době Ježíšově pro židy) očištění, znovuzrození, nového začátku a nového života. Pokropení vodou, nebo obmytí celého člověka (jak se ještě dnes praktikuje v některých protestantských církvích) symbolizuje obmytí ze starého, je to znamení odpuštění hříchů. Toto znamení je skutečné.
* Jde opravdu o odpuštění všech hříchů. Kdo je křtěn, jsou mu automaticky odpuštěny všechny hříchy, aniž by přistoupil ke zpovědi.
* Křest je začátkem obrácení, které potom prožíváme celý život (stále je něco, co se snažíme hlouběji pochopit a prožít). Když jsme pokřtěni, vyjadřujeme tím, že víme, že jsme hříšní a chceme žít pokud možno co nejlépe.