Modlitba Vladimíra Holana
Ne, nech mě, děsím se, že k víčku tajemství
měl bych se okem stát,
kde nejsi sebou už, tam proroci jsou tví –
mne nechej vát, jen vát.
Ne, nech mne, děsím se, že k lyře tajemství
měl bych se rukou stát,
kde příliš sebou jsi, tam básníci jsou tví –
mne nechej vát, jen vát.
kde ale v životě hledáš svou dětsko píď
a chceš se teprve stát –
mezi dva cedry touhy mé zavěs mne jako síť,
bych tě mohl kolébat.
Ne, nech mě, děsím se, že k víčku tajemství
měl bych se okem stát,
kde nejsi sebou už, tam proroci jsou tví –
mne nechej vát, jen vát.
Ne, nech mne, děsím se, že k lyře tajemství
měl bych se rukou stát,
kde příliš sebou jsi, tam básníci jsou tví –
mne nechej vát, jen vát.
kde ale v životě hledáš svou dětsko píď
a chceš se teprve stát –
mezi dva cedry touhy mé zavěs mne jako síť,
bych tě mohl kolébat.