V Bibli to je.
Mt 5,25-26: "Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního haléře". Řecké slovo označující "žalář" (filaké) označovalo také Hádes, říši zemřelých.
2 Mak 12,32-46
Mt 3,11b: On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm
Zj 1,14: Při konečném setkání s Kristem, který má "oči plameny ohně", se zachová to, co každý učinil v pozemském životě pod vedením Ducha Svatého, který člověka vedl od svátostného křtu.
2 Mak 12,41-4G: Prvotní církev o očistci uvažovala na základě praxe modlitby za zemřelé, což je bráno jako tradiční čin, který nachází svou oporu v jednom biblickém textu. Prvotní církev si také kladla otázku ohledně nezbytnosti jisté "očisty" těch zemřelých, kteří nezemřeli v dostatečném stavu svatosti a nedokončeného pokání, aby mohli vidět Boha.
Žl 66,12;
1 Kor 3,11-14;
Lk 16,19-26
Žalm 14 (15),1-2: "Nic poskvrněného nemůže být uvedeno do Pánovy přítomnosti." Tento princip se týká nejen smrtelných hříchů, ale také jemnějších poskvrn, které poškozují vztah s Bohem a zůstávají i po smrti: lehké hříchy a nebo zbytky a důsledky hříchů, jež zůstávají v člověku i po jejich odpuštění
1 Kor 3,10-15: co člověk vytvořil bude prozkoušeno v ohni, kterým je oslavený Kristus.
V 2 Mak 12,42-46: modlitby Židů za padlé vojáky, u kterých se našly amulety bůžků, i oběti za ně pro chrám tj. zbožné skutky, aby jim byly odpuštěny hříchy i po smrti.
Mt 12,32: „Kdo by se prohřešil proti Duchu sv. tomu nebude odpuštěno ani na tomto ani v budoucím světě.“ (Svatí Otcové vidí zde řeč o očistci).
Sv. Pavel v 1Kor 3,10 – 15: dílo hlasatelů evangelia bude v den soudu zkoušeno ohněm a kterého dílo neobstojí v ohni bude sice zachráněn, ale jako skrze oheň. Zde vidí bohoslovci oheň očistcový – trest očišťování.
Mk 5,26: „Vpravdě ti pravím, že odsud neodejdeš dokud nezaplatíš do posledního haléře.“
1 Kor 15,29: Pavlova církev v Korintu používala modlitby při křtu k pomoci zemřelým a sv. Pavel nepovažuje za herezi, i když jinak v tomto dopise odsuzuje mnoho věcí. Zmiňuje to jen tak mimochodem, takže dává mlčenlivý souhlas k praxi korintské církve skrze modlitbu vtáhnout zemřelé do světla Kristova.
2 Tim 1,18: Svatý Pavel (nebo autor 2 Tim 1,18) se dokonce modlí za zemřelého Onezifora, aby našel milosrdenství.
1 Petr 3,19-20: Mezi smrtí a vzkříšením existuje přechodné stadium „očišťování“– a že je ho nepochybně potřeba. Ježíš Kristus „přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout…“. Tedy hříšník, který zemřel, již není v těle, ale zůstává v tělesné žádostivosti. Je stále ještě svázán se zemí a ponechává si všechny své touhy a žádosti; není v duchovním světě svobodný. Tam si neklidní duchové s sebou nesou všechny nevyřešené pozemské bitvy se svými žádostmi, neznají žádnou cestu ven. Možná se na nás žijící obracejí, ale my buď neposloucháme, nebo nechápeme, nebo jejich naléhavé podněty pouze ošetřujeme jako nemoci. Na některých místech víme o „strašidlech“, u některých lidí vidíme „posedlost zlým“, u některého chování rozeznáváme „vliv předků“.
1 Petr 4,6: v původní řečtině je zde použito silnější slovo – „šel zvěstovat evangelium mrtvým“ – tudíž můžeme předpokládat, že u nich bylo možné očekávat změnu.
2 Mak 12,32-46
Mt 3,11b: On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm
Zj 1,14: Při konečném setkání s Kristem, který má "oči plameny ohně", se zachová to, co každý učinil v pozemském životě pod vedením Ducha Svatého, který člověka vedl od svátostného křtu.
2 Mak 12,41-4G: Prvotní církev o očistci uvažovala na základě praxe modlitby za zemřelé, což je bráno jako tradiční čin, který nachází svou oporu v jednom biblickém textu. Prvotní církev si také kladla otázku ohledně nezbytnosti jisté "očisty" těch zemřelých, kteří nezemřeli v dostatečném stavu svatosti a nedokončeného pokání, aby mohli vidět Boha.
Žl 66,12;
1 Kor 3,11-14;
Lk 16,19-26
Žalm 14 (15),1-2: "Nic poskvrněného nemůže být uvedeno do Pánovy přítomnosti." Tento princip se týká nejen smrtelných hříchů, ale také jemnějších poskvrn, které poškozují vztah s Bohem a zůstávají i po smrti: lehké hříchy a nebo zbytky a důsledky hříchů, jež zůstávají v člověku i po jejich odpuštění
1 Kor 3,10-15: co člověk vytvořil bude prozkoušeno v ohni, kterým je oslavený Kristus.
V 2 Mak 12,42-46: modlitby Židů za padlé vojáky, u kterých se našly amulety bůžků, i oběti za ně pro chrám tj. zbožné skutky, aby jim byly odpuštěny hříchy i po smrti.
Mt 12,32: „Kdo by se prohřešil proti Duchu sv. tomu nebude odpuštěno ani na tomto ani v budoucím světě.“ (Svatí Otcové vidí zde řeč o očistci).
Sv. Pavel v 1Kor 3,10 – 15: dílo hlasatelů evangelia bude v den soudu zkoušeno ohněm a kterého dílo neobstojí v ohni bude sice zachráněn, ale jako skrze oheň. Zde vidí bohoslovci oheň očistcový – trest očišťování.
Mk 5,26: „Vpravdě ti pravím, že odsud neodejdeš dokud nezaplatíš do posledního haléře.“
1 Kor 15,29: Pavlova církev v Korintu používala modlitby při křtu k pomoci zemřelým a sv. Pavel nepovažuje za herezi, i když jinak v tomto dopise odsuzuje mnoho věcí. Zmiňuje to jen tak mimochodem, takže dává mlčenlivý souhlas k praxi korintské církve skrze modlitbu vtáhnout zemřelé do světla Kristova.
2 Tim 1,18: Svatý Pavel (nebo autor 2 Tim 1,18) se dokonce modlí za zemřelého Onezifora, aby našel milosrdenství.
1 Petr 3,19-20: Mezi smrtí a vzkříšením existuje přechodné stadium „očišťování“– a že je ho nepochybně potřeba. Ježíš Kristus „přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout…“. Tedy hříšník, který zemřel, již není v těle, ale zůstává v tělesné žádostivosti. Je stále ještě svázán se zemí a ponechává si všechny své touhy a žádosti; není v duchovním světě svobodný. Tam si neklidní duchové s sebou nesou všechny nevyřešené pozemské bitvy se svými žádostmi, neznají žádnou cestu ven. Možná se na nás žijící obracejí, ale my buď neposloucháme, nebo nechápeme, nebo jejich naléhavé podněty pouze ošetřujeme jako nemoci. Na některých místech víme o „strašidlech“, u některých lidí vidíme „posedlost zlým“, u některého chování rozeznáváme „vliv předků“.
1 Petr 4,6: v původní řečtině je zde použito silnější slovo – „šel zvěstovat evangelium mrtvým“ – tudíž můžeme předpokládat, že u nich bylo možné očekávat změnu.
Odpustky
V Bibli přímo odpustky neexistují, ale to je víc věcí, které tam přímo nenajdete a přitom nemusí být špatně, protože mohou vycházet z logiky věci či chcete-li z Ducha.
1) Nejdřív to nejdůležitější. Odpustky určitě nepatří k nedůležitějším věcem katolické praxe a kdo by je podnikal způsobem, který by popíral Kristovu vykupitelskou oběť, už by nebyl moc katolík.
2) Musí být všechno zachyceno v Písmu? Samo písmo svědčí o tom, že ne (viz 2 Tes 2,15). Takže to nemusí být zachyceno písemně v Bibli.
3) Bible zná případy, kdy se modlíme za odpuštění hříchů po smrti člověka (viz 2 Mak 12,44-45) kdy se něco činí, aby bylo odpuštěno.
4) Narážíme tady najednou na tajemství, proč se vlastně tedy vůbec modlit, když by to znamenalo, že by byl tak Bůh někam tlačen. Sám Ježíš nás učí modlit se a to i za druhé, aby bylo přemoženo zlo (viz Mt 17,21).
Pak samozřejmě přichází otázka: je možné nějaké odpuštění po smrti? Sám Ježíš nás vyučuje, že ano: viz Mt 12,31-32.
Takže doufám, že se teď shodneme na tom, že se mohu modlit za zemřelé, za odpuštění, a má to smysl. A ten smysl tomu dává Bůh ne já.
5) Takže co jsou odpustky? Je to praxe modlitby, ve které se dovoláváme skrze modlitbu moci Kristova vykupitelského díla, aby užitek té spásy svolávaný skrze tu či onou modlitbu dopadl na toho či onoho, kdo to potřebuje. Nikdo nikdy neví, zda se mu to podařilo neboť jde o svátostinu, ke které je třeba víra.
6) Tak doufám, že je jasné, že nejde o devalvaci Pána Boha a rozumějte, kdo je v takzvaném očistci, jde do nebe tak či tak, jen zatím není schopen uvidět Pána tváří v tvář, a proto prosíme, aby byl uzdraven co nejdříve a byl toho schopen.
7) K přehodnocení církevní praxe, kterou kritizoval Mistr Jan Hus, jednoznačně došlo. Nevím, že by se na světě cokoli v této věci vyjadřovalo finančně.
Myslím, že když si teď poskládáte biblické texty a to, co je tu napsáno, neměl by tu být už žádný problém. A pokud vám přesto odpustky nevoní, nic se neděje, berte to tak, že časem se vám snad objeví v lepším světle, až je lidé kolem vás začnou praktikovat opravdu křesťansky a katolicky a ne magicky.
www.vira.cz
1) Nejdřív to nejdůležitější. Odpustky určitě nepatří k nedůležitějším věcem katolické praxe a kdo by je podnikal způsobem, který by popíral Kristovu vykupitelskou oběť, už by nebyl moc katolík.
2) Musí být všechno zachyceno v Písmu? Samo písmo svědčí o tom, že ne (viz 2 Tes 2,15). Takže to nemusí být zachyceno písemně v Bibli.
3) Bible zná případy, kdy se modlíme za odpuštění hříchů po smrti člověka (viz 2 Mak 12,44-45) kdy se něco činí, aby bylo odpuštěno.
4) Narážíme tady najednou na tajemství, proč se vlastně tedy vůbec modlit, když by to znamenalo, že by byl tak Bůh někam tlačen. Sám Ježíš nás učí modlit se a to i za druhé, aby bylo přemoženo zlo (viz Mt 17,21).
Pak samozřejmě přichází otázka: je možné nějaké odpuštění po smrti? Sám Ježíš nás vyučuje, že ano: viz Mt 12,31-32.
Takže doufám, že se teď shodneme na tom, že se mohu modlit za zemřelé, za odpuštění, a má to smysl. A ten smysl tomu dává Bůh ne já.
5) Takže co jsou odpustky? Je to praxe modlitby, ve které se dovoláváme skrze modlitbu moci Kristova vykupitelského díla, aby užitek té spásy svolávaný skrze tu či onou modlitbu dopadl na toho či onoho, kdo to potřebuje. Nikdo nikdy neví, zda se mu to podařilo neboť jde o svátostinu, ke které je třeba víra.
6) Tak doufám, že je jasné, že nejde o devalvaci Pána Boha a rozumějte, kdo je v takzvaném očistci, jde do nebe tak či tak, jen zatím není schopen uvidět Pána tváří v tvář, a proto prosíme, aby byl uzdraven co nejdříve a byl toho schopen.
7) K přehodnocení církevní praxe, kterou kritizoval Mistr Jan Hus, jednoznačně došlo. Nevím, že by se na světě cokoli v této věci vyjadřovalo finančně.
Myslím, že když si teď poskládáte biblické texty a to, co je tu napsáno, neměl by tu být už žádný problém. A pokud vám přesto odpustky nevoní, nic se neděje, berte to tak, že časem se vám snad objeví v lepším světle, až je lidé kolem vás začnou praktikovat opravdu křesťansky a katolicky a ne magicky.
www.vira.cz