Příprava na svatou zpověď
Následky těžkého hříchu
Těžký hřích je stav duchovní smrti. Duše je zbavena posvěcující milosti, je ve stavu nemilosti a co člověk koná, nemá cenu pro věčný život. I kdyby uváděl svou činností v úžas celý svět, před Bohem to není ničím. Jsou to skutky prázdné. Mnoho lidí kolem nás tráví velkou část svého života v těžkém hříchu a tak i umírají. Jsou to ztracené existence.
Dokonalá lítost
1. Dokonalá lítost je upřímná bolest nad hříchy ne proto, že jsme si zasloužili trest, ale že jsme urazili svého Boha, tak dobrého a láskyplného. Mrzí nás tento velký nevděk vůči Boží lásce.
2. Dokonalá lítost nás okamžitě zbavuje těžkých i lehkých hříchů bez kněze a bez zpovědi, jestliže máme upřímný úmysl se vyzpovídat při vhodné příležitosti. Okamžitě dostáváme posvěcující milost a stáváme se znovu Božími dětmi.
3. Jenom nesmíme přistupovat ke Svatému přijímání, protože katolická církev žádá z úcty k Eucharistii, aby ti, kdo těžce zhřešili, přijali svátost pokání, než přistoupí ke Stolu Páně.
Praktické pokyny pro dokonalou lítost
1. Dokonalá lítost se vzbudí prostým způsobem, např. jako celník v chrámě: „Bože, buď milostiv mě hříšnému“.
2. Kdo se dopustí těžkého hříchu, ať si hned vzpomene na svého Spasitele a prostými slovy Mu projeví lítost a odprosí Ho. Je dobré tak udělat i hříchu všedním zcela dobrovolném.
3. Je dobré vzbuzovat dokonalou lítost před spaním a v nebezpečí života.
4. Je-li někdo těžce raněn nebo umírá a není přítomen kněz, ať mu pomůže dobrý křesťan několika slovy vzbudit dokonalou lítost.
Svátost smíření
Pouze Bůh odpouští hříchy.
Ježíš předal tuto pravomoc apoštolům , když řekl: „Komu hříchy odpustíte, tomu budou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nebudou.“
Kristus ustanovil svátost smíření pro všechny hříšné členy církve, zvláště pro ty, kdo upadli do těžkého hříchu po křtu. Nabízí znovu získat milost ospravedlnění.
Po těžkém hříchu je člověk ve stavu duchovní smrti, proto potřebuje být vzkříšen.
Když kněz pronáší rozhřešení:“Bůh, Otec veškerého milosrdenství, smrtí a vzkříšením svého Syna smířil se sebou celý svět a na odpuštění hříchů dal svého Svatého Ducha; ať ti skrze tuto službu církve odpustí hříchy a naplní tě pokojem.“, v té chvíli sám Ježíš klade své probodené ruce na tvou hlavu. Ježíš bere do svých probodených rukou tvé srdce, které je hříchem zdeformované, zraněné, ušpiněné, bolavé, nemocné, a v tomto okamžiku je uzdravuje, očišťuje od hříchu a proměňuje, z Božího nepřítele se stává Boží přítel, duši je vrácena milost posvěcující.
Svátost smíření je setkání s živým Ježíšem.
Pět částí svátosti smíření
1. Zpytování svědomí: prosím Ducha svatého, aby mi ukázal hříchy v mém životě, v klidu si projdu svůj život od poslední svaté zpovědi a uvědomím si své hříchy, případně si je zapíši.
2. Lítost: Je to bolest ducha a odsouzení spáchaného hříchu, spojené s předsevzetím v budoucnu už nehřešit.
3. Opravdové předsevzetí: rozhodnu se nehřešit, oddělím se od hříchu, chci s ním skoncovat.
4. Zpověď: vyznám knězi všechny své těžké hříchy a vyznám i lehké.
5. Pokání - dostiučinění: usiluji o nápravu škod, které jsem hříchem spáchal - vrátím ukradené věci, omluvím se a pod.
Účinky svátosti smíření ·
- smíření s Bohem a získání milosti posvěcující;
· smíření s církví;
· prominutí věčného trestu, který si člověk zasloužil smrtelnými hříchy;
· prominutí alespoň částečné časných trestů, následků hříchů;
· pokoj, klid svědomí a duchovní útěcha, povzbuzení;
· vzrůst duchovní síly pro boj s hříchem, uděluje se milost pomáhající.
Kdy ke svátosti smíření
Doporučuje 1x měsíčně.
Kdo se dopustil těžkého hříchu, co nejdříve.
Nejdůležitější: Každý ať se řídí úsudkem svého zpovědníka.
Nenechávejte zpověď na svátky a neděle, kdy se zpovídají ti, kteří by jindy nepřišli.
Zpovědník ·
- Kněz je při svátosti smíření ztělesněním Boží lásky.
· Kněz je ve svátosti smíření zosobněním Ježíše.
· Kněz je pouze prostředníkem Boží milosti a nezáleží na tom, jaké má jako člověk vlastnosti.
· Jestliže je svátost smíření spojena s duchovním vedením, je to velké požehnání, ale není to podmínka a nutnost. Takového zpovědníka se však vždy nepovede nalézt. Proto je někdy třeba oddělit svatou zpověď od duchovního vedení.
· Je dobré mít stálého zpovědníka. Kdo ustavičně zpovědníka mění, nebo má pro různé poklesky různé zpovědníky, neosvojí si žádnou ctnost.
· Znáš-li jiného kněze, který je moudrý a zkušený, ale kterého můžeš vyhledat jen občas, poznač si různé pochybnosti a dotazy, které nepatří nutně ke svátosti smíření, a příležitostně si s ním o nich popovídej; tím zmoudříš v duchovních věcech.
· Každý kněz je pod přísnými tresty zavázán zachovávat naprosté tajemství o hříších, které mu vyznali kajícníci.
Jak se chová kajícník ke knězi
1. Je upřímný: Svěřuje se mu se vším, co se týká jeho svědomí a duchovního života. Nic nezatajuje, nepřekrucuje, nechce se zdát lepší.
2. Je poslušný: Svěří se vedení zpovědníka.
3. Je mlčenlivý: Nejedná se zpovědníkem o cizích chybách ani nemluví o svém zpovědníku, co s ním projednával ve věcech svého svědomí, mlčí o tom, co zpovědník řekl a poradil. (Jiným by to mohlo značně duchovně uškodit)
4. Je vděčný: Modlí se za svého zpovědníka.
Praktické pokyny
1. Neměj strach ze svaté zpovědi. Setkáš se s milujícím, odpouštějícím a uzdravujícím Ježíšem. Přichází-li na tebe strach, nemysli na to, netrap se, pros Ducha svatého, aby tě strachu zbavil, a strach postupně zmizí.
2. Příprava. Kdo často zpytuje svědomí, stačí 15 až 30 minut před zpovědí. Upřímně zkoumej, co nebylo v pořádku od poslední zpovědi. Pomůckou může být zpovědní zrcadlo v kancionálu či jiné, nebo některý úryvek z Písma svatého.
3. Lítost. Nevynucuj ji násilně. Není třeba, abys lítost pociťoval. I bez vnějších známek citů lze hříchů litovat. Stačí, když tě hříchy a poklesky skutečně mrzí, protože jsi jimi zasloužil Boží trest nebo ses připravil o mnoho Božích milostí; lituješ-li z těchto důvodů, je to lítost nedokonalá, ale stačí ke svaté zpovědi.
4. Zpovídej se stručně a jasně, bez dlouhých výkladů. Užívej krátké věty.
5. Zpovídej se upřímně. Získáš hluboký klid duše. Bojíš-li se něco říci, nebo nevíš-li jak, stručně řekni: Otče, mám ještě něco, ale je mi to těžké povědět... - nebo - Nevím, jak to vyjádřit.... Zkušený zpovědník ti pomůže.
6. Pověz stručně o hlavních věcech svého duchovního života, o duchovních útěchách nebo neútěchách, pokušeních a pod.
7. Pochybnosti . Ujasni si pochybnosti, které se týkají svědomí. Je to hřích? Kdy je to hřích? Je to hřích těžký nebo všední? Musí to být však stručně.
8. Zapomněl-li jsi něco vyznat při minulé svaté zpovědi, je třeba rozeznávat, byl-li to hřích těžký nebo všední. Byl-li to hřích všední, neměj starost; aby byla zpověď platná, není třeba se zpovídat ze všech všedních hříchů. Všechny jsou odpuštěny, když jich litujeme.
Byl-li to hřích těžký, který jsi neřekl, protože jsi zapomněl, i tehdy buď klidný, neboť zpověď je platná. Jestliže chtěls hřích vyznat, byl ti odpuštěn a zbývá jenom povinnost předložit jej k rozhřešení při budoucí svaté zpovědi.
9. Je nutno vykonat pokání, které uložil kněz.
10. Po svátosti smíření máme Bohu děkovat a Boha chválit.
Domácí příprava ·
Zůstaň chvíli úplně sám, jen s Bohem. Udělej kříž a krátce popros: „Pane Bože, dej mi poznat v mém svědomí, jaké hříchy jsem udělal a jaké zlo jsem učinil, a dej, abych jich skutečně litoval.“
· Chvíli vzpomínej na svůj uplynulý život a napiš si na papír to, co jsi ve svědomí poznal, na co sis vzpomněl, že bylo hříchem.
· Hned potom si začni číst hříchy, které jsou zde napsané, a vzpomeneš-li si, že jsi je také udělal, napiš si je (doslovně nebo svými slovy)
· Čti pomalu a zapiš si i to, co jsi sice udělal nebo ještě děláš, ale nevěděl jsi, že je to hřích. Buď klidný, je napsáno jen to, co je skutečně jasný hřích, a to i tehdy, když s tím nemůžeš souhlasit, protože na tom ve svém svědomí (které není úplně v pořádku) nevidíš nic zlého.
· Zapiš si všechno, co jsi udělal.
Těžký hřích je stav duchovní smrti. Duše je zbavena posvěcující milosti, je ve stavu nemilosti a co člověk koná, nemá cenu pro věčný život. I kdyby uváděl svou činností v úžas celý svět, před Bohem to není ničím. Jsou to skutky prázdné. Mnoho lidí kolem nás tráví velkou část svého života v těžkém hříchu a tak i umírají. Jsou to ztracené existence.
Dokonalá lítost
1. Dokonalá lítost je upřímná bolest nad hříchy ne proto, že jsme si zasloužili trest, ale že jsme urazili svého Boha, tak dobrého a láskyplného. Mrzí nás tento velký nevděk vůči Boží lásce.
2. Dokonalá lítost nás okamžitě zbavuje těžkých i lehkých hříchů bez kněze a bez zpovědi, jestliže máme upřímný úmysl se vyzpovídat při vhodné příležitosti. Okamžitě dostáváme posvěcující milost a stáváme se znovu Božími dětmi.
3. Jenom nesmíme přistupovat ke Svatému přijímání, protože katolická církev žádá z úcty k Eucharistii, aby ti, kdo těžce zhřešili, přijali svátost pokání, než přistoupí ke Stolu Páně.
Praktické pokyny pro dokonalou lítost
1. Dokonalá lítost se vzbudí prostým způsobem, např. jako celník v chrámě: „Bože, buď milostiv mě hříšnému“.
2. Kdo se dopustí těžkého hříchu, ať si hned vzpomene na svého Spasitele a prostými slovy Mu projeví lítost a odprosí Ho. Je dobré tak udělat i hříchu všedním zcela dobrovolném.
3. Je dobré vzbuzovat dokonalou lítost před spaním a v nebezpečí života.
4. Je-li někdo těžce raněn nebo umírá a není přítomen kněz, ať mu pomůže dobrý křesťan několika slovy vzbudit dokonalou lítost.
Svátost smíření
Pouze Bůh odpouští hříchy.
Ježíš předal tuto pravomoc apoštolům , když řekl: „Komu hříchy odpustíte, tomu budou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nebudou.“
Kristus ustanovil svátost smíření pro všechny hříšné členy církve, zvláště pro ty, kdo upadli do těžkého hříchu po křtu. Nabízí znovu získat milost ospravedlnění.
Po těžkém hříchu je člověk ve stavu duchovní smrti, proto potřebuje být vzkříšen.
Když kněz pronáší rozhřešení:“Bůh, Otec veškerého milosrdenství, smrtí a vzkříšením svého Syna smířil se sebou celý svět a na odpuštění hříchů dal svého Svatého Ducha; ať ti skrze tuto službu církve odpustí hříchy a naplní tě pokojem.“, v té chvíli sám Ježíš klade své probodené ruce na tvou hlavu. Ježíš bere do svých probodených rukou tvé srdce, které je hříchem zdeformované, zraněné, ušpiněné, bolavé, nemocné, a v tomto okamžiku je uzdravuje, očišťuje od hříchu a proměňuje, z Božího nepřítele se stává Boží přítel, duši je vrácena milost posvěcující.
Svátost smíření je setkání s živým Ježíšem.
Pět částí svátosti smíření
1. Zpytování svědomí: prosím Ducha svatého, aby mi ukázal hříchy v mém životě, v klidu si projdu svůj život od poslední svaté zpovědi a uvědomím si své hříchy, případně si je zapíši.
2. Lítost: Je to bolest ducha a odsouzení spáchaného hříchu, spojené s předsevzetím v budoucnu už nehřešit.
3. Opravdové předsevzetí: rozhodnu se nehřešit, oddělím se od hříchu, chci s ním skoncovat.
4. Zpověď: vyznám knězi všechny své těžké hříchy a vyznám i lehké.
5. Pokání - dostiučinění: usiluji o nápravu škod, které jsem hříchem spáchal - vrátím ukradené věci, omluvím se a pod.
Účinky svátosti smíření ·
- smíření s Bohem a získání milosti posvěcující;
· smíření s církví;
· prominutí věčného trestu, který si člověk zasloužil smrtelnými hříchy;
· prominutí alespoň částečné časných trestů, následků hříchů;
· pokoj, klid svědomí a duchovní útěcha, povzbuzení;
· vzrůst duchovní síly pro boj s hříchem, uděluje se milost pomáhající.
Kdy ke svátosti smíření
Doporučuje 1x měsíčně.
Kdo se dopustil těžkého hříchu, co nejdříve.
Nejdůležitější: Každý ať se řídí úsudkem svého zpovědníka.
Nenechávejte zpověď na svátky a neděle, kdy se zpovídají ti, kteří by jindy nepřišli.
Zpovědník ·
- Kněz je při svátosti smíření ztělesněním Boží lásky.
· Kněz je ve svátosti smíření zosobněním Ježíše.
· Kněz je pouze prostředníkem Boží milosti a nezáleží na tom, jaké má jako člověk vlastnosti.
· Jestliže je svátost smíření spojena s duchovním vedením, je to velké požehnání, ale není to podmínka a nutnost. Takového zpovědníka se však vždy nepovede nalézt. Proto je někdy třeba oddělit svatou zpověď od duchovního vedení.
· Je dobré mít stálého zpovědníka. Kdo ustavičně zpovědníka mění, nebo má pro různé poklesky různé zpovědníky, neosvojí si žádnou ctnost.
· Znáš-li jiného kněze, který je moudrý a zkušený, ale kterého můžeš vyhledat jen občas, poznač si různé pochybnosti a dotazy, které nepatří nutně ke svátosti smíření, a příležitostně si s ním o nich popovídej; tím zmoudříš v duchovních věcech.
· Každý kněz je pod přísnými tresty zavázán zachovávat naprosté tajemství o hříších, které mu vyznali kajícníci.
Jak se chová kajícník ke knězi
1. Je upřímný: Svěřuje se mu se vším, co se týká jeho svědomí a duchovního života. Nic nezatajuje, nepřekrucuje, nechce se zdát lepší.
2. Je poslušný: Svěří se vedení zpovědníka.
3. Je mlčenlivý: Nejedná se zpovědníkem o cizích chybách ani nemluví o svém zpovědníku, co s ním projednával ve věcech svého svědomí, mlčí o tom, co zpovědník řekl a poradil. (Jiným by to mohlo značně duchovně uškodit)
4. Je vděčný: Modlí se za svého zpovědníka.
Praktické pokyny
1. Neměj strach ze svaté zpovědi. Setkáš se s milujícím, odpouštějícím a uzdravujícím Ježíšem. Přichází-li na tebe strach, nemysli na to, netrap se, pros Ducha svatého, aby tě strachu zbavil, a strach postupně zmizí.
2. Příprava. Kdo často zpytuje svědomí, stačí 15 až 30 minut před zpovědí. Upřímně zkoumej, co nebylo v pořádku od poslední zpovědi. Pomůckou může být zpovědní zrcadlo v kancionálu či jiné, nebo některý úryvek z Písma svatého.
3. Lítost. Nevynucuj ji násilně. Není třeba, abys lítost pociťoval. I bez vnějších známek citů lze hříchů litovat. Stačí, když tě hříchy a poklesky skutečně mrzí, protože jsi jimi zasloužil Boží trest nebo ses připravil o mnoho Božích milostí; lituješ-li z těchto důvodů, je to lítost nedokonalá, ale stačí ke svaté zpovědi.
4. Zpovídej se stručně a jasně, bez dlouhých výkladů. Užívej krátké věty.
5. Zpovídej se upřímně. Získáš hluboký klid duše. Bojíš-li se něco říci, nebo nevíš-li jak, stručně řekni: Otče, mám ještě něco, ale je mi to těžké povědět... - nebo - Nevím, jak to vyjádřit.... Zkušený zpovědník ti pomůže.
6. Pověz stručně o hlavních věcech svého duchovního života, o duchovních útěchách nebo neútěchách, pokušeních a pod.
7. Pochybnosti . Ujasni si pochybnosti, které se týkají svědomí. Je to hřích? Kdy je to hřích? Je to hřích těžký nebo všední? Musí to být však stručně.
8. Zapomněl-li jsi něco vyznat při minulé svaté zpovědi, je třeba rozeznávat, byl-li to hřích těžký nebo všední. Byl-li to hřích všední, neměj starost; aby byla zpověď platná, není třeba se zpovídat ze všech všedních hříchů. Všechny jsou odpuštěny, když jich litujeme.
Byl-li to hřích těžký, který jsi neřekl, protože jsi zapomněl, i tehdy buď klidný, neboť zpověď je platná. Jestliže chtěls hřích vyznat, byl ti odpuštěn a zbývá jenom povinnost předložit jej k rozhřešení při budoucí svaté zpovědi.
9. Je nutno vykonat pokání, které uložil kněz.
10. Po svátosti smíření máme Bohu děkovat a Boha chválit.
Domácí příprava ·
Zůstaň chvíli úplně sám, jen s Bohem. Udělej kříž a krátce popros: „Pane Bože, dej mi poznat v mém svědomí, jaké hříchy jsem udělal a jaké zlo jsem učinil, a dej, abych jich skutečně litoval.“
· Chvíli vzpomínej na svůj uplynulý život a napiš si na papír to, co jsi ve svědomí poznal, na co sis vzpomněl, že bylo hříchem.
· Hned potom si začni číst hříchy, které jsou zde napsané, a vzpomeneš-li si, že jsi je také udělal, napiš si je (doslovně nebo svými slovy)
· Čti pomalu a zapiš si i to, co jsi sice udělal nebo ještě děláš, ale nevěděl jsi, že je to hřích. Buď klidný, je napsáno jen to, co je skutečně jasný hřích, a to i tehdy, když s tím nemůžeš souhlasit, protože na tom ve svém svědomí (které není úplně v pořádku) nevidíš nic zlého.
· Zapiš si všechno, co jsi udělal.
Modlitba před zpytováním svědomí
Děkujeme tobě, všemohoucí Bože, za všechna tvá dobrodiní, neboť ty žiješ a kraluješ na věky. Amen. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných, aby poznala svá provinění a zapal v nich oheň své lásky.
zz_final.rtf | |
File Size: | 41 kb |
File Type: | rtf |
zz2.doc | |
File Size: | 33 kb |
File Type: | doc |
Modlitba po zpytování svědomí
Můj Ježíši, milosrdenství! Posiluj mne, nejlepší a nejdobrotivější Ježíši svou účinnou milostí, abych neupadal do chyb. Posilni vůli, abych vystupoval v lásce a ctnosti. Má nejmilejší Matko, svatý otče Františku, pomozte mi na pevnou cestu, abych už neupadal do hříchu. Veďte mne k dobrému, stůjte při mně nyní i v hodinu mé smrti. Amen.
Zpovědní zrcadlo
Jak konat svatou zpověď? Jako marnotratný syn! Hřešil, opustil svého otce, ale pak se vzpamatoval. Uvažoval, co učiní ve své bídě, do níž ho uvrhl hřích = zpytování svědomí.
Pak hořce svého provinění litoval a učinil pevné předsevzetí: "Vzchopím se, vrátím se k otci, a už ho hříchem nezarmoutím." Vrátí se, pokleká před otce a vyznává svůj hřích: "Otče, zhřešil jsem proti nebi a proti tobě."
Je hotov vykonat jakékoli pokání (zadostiučinění) za svou vinu: "Učiň mne jedním ze svých služebníků." A v odměnu za své pokání a za svou dobrou vůli nestal se nádeníkem, ale je vzat na milost a přijat zase za syna. Je mu navráceno vše, oč se připravil hříchem: láska otce, domov, klid svědomí, posvěcující milost (roucho a prsten), svoboda. Tak musíme odčinit své viny i my!
Vykonal jsem uložené pokání?
Nahradil jsem podle možnosti učiněnou škodu?
Nyní si připomínej přikázání Boží a církevní, hlavní a cizí hříchy, taž se při tom, zda jsi nezhřešil myšlením, slovy nebo skutky.
Rozpomínej se, jak jsi konal své povinnosti a kterého hříchu ses dopouštěl nejčastěji, z návyku. U smrtelných hříchů je třeba udat počet (kolikrát za rok, za měsíc...) a takové okolnosti, které mění druh nebo velikost hříchu, neboť i to je třeba říci při svaté zpovědi.
Hříchy proti Desateru Božích přikázání:
1. přikázání: V jednoho Boha budeš věřit.
Hříchy proti víře v Boha: Nevěra - nevěřit vůbec nebo nevěřit některé články víry, zastávání bludů, odpadnutí od víry, zapírání víry, dobrovolné pochybování o pravdách svaté víry, lhostejnost ve víře, vlažnost. Číst knihy a dobrovolně poslouchat a mluvit rád řeči proti víře, chodit dobrovolně do špatných společností, za víru se stydět nebo ji (třeba i zdánlivě) zapírat. Zanedbávat náležitého náboženského vzdělání.
Hříchy proti naději v Boha: Nedůvěra v Boha, poddávat se zoufalství, opovážlivě spoléhat na Boží milosrdenství, zahrávat si s Boží spravedlností dlouhým odkládáním pokání, jsem-li v těžkém hříchu.
Hříchy proti lásce k Bohu: Chladnost k Bohu, neláska, nenávist Boha.
Hříchy proti povinné úctě k Bohu: Reptat proti Bohu, zvláště když dopustí na nás nějaký kříž, tropit si posměch z věcí svatých, například z obřadů. Zanedbávat nebo nenáležitě konat modlitby: dobrovolná roztržitost při modlitbě a při mši svaté, neuctivé chování v kostele, například zbytečný hovor. Není hřích, vynecháš-li modlitbu ráno nebo večer, a ještě méně, vynecháš-li modlitbu před jídlem nebo po něm, při zvonění, modlitby předepsané v bratrstvech. Ale je hřích, když někdo vynechává modlitbu soustavně: zkušenost ukazuje, že se mezi dnem sotva kdo dostane k modlitbě, kdo ji vynechal ráno nebo ji odkládá na poslední chvíli před usnutím, je rozumné den modlitbou začínat i končit. Proto horlivý věřící nikdy neopomíjí modlitbu ranní, ledaže by byl na mši svaté, což je ta nejkrásnější pobožnost. Ale ani večerní, ledaže by byl na večerní mši svaté, kde se koná i zpytování svědomí za uplynulý den se vzbuzením lítosti. Také není hřích, když se nepřežehnáš cestou podle kříže nebo kostela.
Věřit pověrám a účastnit se jich (hadačství, spiritismus). Svatokrádež - zneuctívat osoby, místa, věci Bohu zasvěcené, nehodně přijímat svaté svátosti. Odpírat úctu svatým, zneuctívat obrazy a ostatky svatých.
2. přikázání: Nevezmeš Boží jméno nadarmo.
Vyslovovat svatá jména neuctivě, zbytečně, ze zvyku, ve zlosti, ke klení. Jestliže sis navykl něco takového, pak je třeba si to co nejdřív odvyknout. Nejenže to není pěkné, ale zarmucuješ tím Spasitele, a je možné tento zlozvyk snadno odložit. Rouhat se, o Bohu neb svatých nebo o posvátných věcech potupně mluvit či psát. Přísahat bez potřeby, křivě (na nepravdu), rouhavě (k něčemu nedovolenému). Sliby učiněné Bohu svévolně rušit.
3. přikázání: Pamatuj, abys sváteční den světil.
Konat či někomu ukládat bez nutné potřeby v neděli nebo v zasvěcený svátek těžké manuální práce, vlastní vinou zanedbat mši svatou buď úplně nebo její podstatné části; chovat se při ní neuctivě, roztržitě. Znesvěcovat sváteční den nestřídmostí, rozpustilými neb nedovolenými zábavami.
4. přikázání: Cti svého otce a svou matku, abys dlouho žil a dobře se ti vedlo na zemi.
K rodičům, k jejich zástupcům, k představeným se chovat neuctivě, hrubě, mluvit o nich neuctivě nebo špatně, představené bezprávně nebo nelaskavě a nemístně kritizovat; je neposlouchat, nedbat jejich rad a napomínání, je nemilovat, urážet, odmlouvat jim, přát jim zlé, je zarmucovat, hněvat, poškozovat, nemodlit se za ně; v jejich stáří či nemoci rodiče opouštět, za ně se stydět. - Vrchnosti duchovní nebo světské zlehčovat, jim se protivit. - Se sourozenci se nesnášet, jim ubližovat, svádět je ke zlému. - Se zaměstnanci či podřízenými jednat nespravedlivě, tvrdě. - K starým lidem se chovat neuctivě.
5. přikázání: Nezabiješ.
Hříchy proti sobě: na těle nebo na duši si škodit, škodit si na zdraví nemírným sportem, pitím lihovin apod., poddávat se hněvu, hovět nezřízené sebelásce, domýšlivosti, ješitnosti, marnivosti, nemístné zvědavosti; život si brát (sebevražda), ukracovat zlostí či nestřídmostí, život bez potřeby vydávat v nebezpečí. Vyhledávat nebo se nevyhýbat příležitost ke hříchu.
Hříchy proti bližnímu: Bližnímu škodit na těle a na duši. Bližního nespravedlivě bít, usmrcovat, zranit, život mu ukracovat. Na bližního se hněvat, chovat mstivé úmysly; svádět ho ke hříchu, dávat mu pohoršení, nevlídnost, tvrdé jednání, tvrdost k chudým, závist, neláska, škodolibost, nenávist, pomstychtivost.
6. a 9. přikázání: Nesesmilníš. Nepožádáš manželky svého bližního.
Hříchy proti svaté čistotě:
Dobrovolné neslušné myšlenky, žádosti, pohledy, slova (řeči) a skutky sám nebo s jiným. Vše, co svádí k porušení čistoty: neslušné knihy, časopisy, divadla a zábavy, neslušné zábavy.
7. a 10. přikázání: Nepokradeš. Nepožádáš statku svého bližního.
Hříchy proti majetku vlastnímu: Využívat ho ke zlému, štítit se práce, být lakomý, marnotratný, dělat lehkomyslné dluhy.
Hříchy proti majetku cizímu: Bližnímu na majetku škodit, podvodem, lichvou, krádeží, loupeží. Jakékoli bezprávné odnětí nebo poškození cizího majetku.
Hříchy proti majetku veřejnému: Veřejný majetek svévolně, z nedbalosti neb pomsty kazit, nespravedlivě zadržovat, po něm bažit (nezřízená žádostivost cizího majetku), spolupůsobit k jeho škodě.
8. přikázání: Nepromluvíš křivého svědectví proti svému bližnímu.
Křivě (nepravdu) svědčit. Křivě podezřívat a posuzovat. Lhát, přetvařovat se. - Bližnímu škodit na cti křivým podezřením, opovážlivým posuzováním, nactiutrháním (zjevovat neznámé chyby bližního), pomluvou (nepravdivé chyby o bližním rozšiřovat, i když je vymysleli jiní a člověk se nepřesvědčil), spíláním. V pomlouvačných řečech mít zalíbení, jim podle možnosti nebránit. Pomluvu a křivé svědectví je viník povinen odvolat. - Daného slova nebo slibu svévolně nedodržet.
Církevní přikázání:
1. O nedělích a zasvěcených svátcích se účastnit mše svaté a zachovat
pracovní klid:
Zasvěcené svátky jsou všechny neděle, slavnost Narození Páně (25.12.) a slavnost Matky Boží, Panny Marie (1.1.). Církev však doporučuje slavit stejně i slavnosti: Zjevení Páně (6.1.), Nanebevstoupení Páně (čtvrtek po 6. velikonoční neděli), Těla a Krve Páně (čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého), Neposkvrněného početí Panny Marie (8.12.), Nanebevzetí Panny Marie (15.8.), svatého Josefa (19.3.), svatých Petra a Pavla (29.6.), svatých Cyrila a Metoděje (5.7.), svatého Václava (28.8.) a Všech svatých (1.11.).
2. Vyzpovídat se ze svých hříchů aspoň jednou za rok.
3. Přijmout Svátost oltářní aspoň ve velikonoční době.
4. Zdržovat se od požívání masa a zachovávat půst újmy ve stanovené dny:
Popeleční středa a Velký pátek jsou dny přísného postu: zdrženlivosti od
masa i újmy v jídle (zdrženlivost od masa zavazuje od 14 let, újma v jídle od 18 do 60 let). Při postu újmy je dovoleno najíst se jen jednou za den dosyta. Kromě toho je možné ještě dvakrát za den něco pojíst. Vážný důvod jako nemoc či těžká tělesná práce osvobozují od této povinnosti.
Každý pátek, pokud na něj nepřipadne slavnost, je dnem pokání, neboť toho dne za nás umřel náš Spasitel. Forma pokání je půst od masa nebo jiný kající skutek nebo modlitba.
Modlitba: mše svatá, četba Písma svatého, meditace, růženec, křížová cesta, studium křesťanské nauky...
Postem je odepřít si: masitý pokrm, sladkosti, zábavné pořady v televizi, kouření, alkoholický nápoj...
Almužna: skutek lásky k bližnímu.
Celá postní doba je časem kající praxe Církve. Je třeba zachovávat vážný ráz adventní a postní doby (není možná svatba na Velký pátek či Bílou sobotu).
Před každým přijímáním Svátosti oltářní je eucharistický půst aspoň jednu hodinu.
5. Každý podle svých možností přispívat Církvi na její hmotné potřeby.
Hlavní hříchy:
pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestřídmost, hněv, a lenost.
Hříchy cizí:
Na cizím hříchu má účast, kdo jinému ke hříchu radí; kdo jinému hřích přikazuje; kdo ke hříchu jiného svoluje; kdo jiného ke hříchu navádí či svádí; kdo hřích jiného schvaluje; kdo ke hříchu jiného mlčí či jej zamlčuje, je-li povinnost věc oznámit; kdo hřích jiného netrestá či nekárá, ač je tomu povinen; kdo bere podíl na hříchu jiného; a kdo hřích jiného hájí.
Hříchy proti Duchu svatému:
úmyslně hřešit na Boží milosrdenství, zoufat si nad Božím milosrdenstvím, odpírat poznané křesťanské pravdě, svému bližnímu nepřát a závidět Boží milosti, mít zatvrzelé srdce k spasitelnému napomínání, úmyslně setrvat v nekajícím životě až do konce.
Hříchy do nebe volající:
úmyslná vražda, sodomie, utiskování chudých, vdov a sirotků, a zadržování nebo zkracování mzdy dělníkům.
Pak hořce svého provinění litoval a učinil pevné předsevzetí: "Vzchopím se, vrátím se k otci, a už ho hříchem nezarmoutím." Vrátí se, pokleká před otce a vyznává svůj hřích: "Otče, zhřešil jsem proti nebi a proti tobě."
Je hotov vykonat jakékoli pokání (zadostiučinění) za svou vinu: "Učiň mne jedním ze svých služebníků." A v odměnu za své pokání a za svou dobrou vůli nestal se nádeníkem, ale je vzat na milost a přijat zase za syna. Je mu navráceno vše, oč se připravil hříchem: láska otce, domov, klid svědomí, posvěcující milost (roucho a prsten), svoboda. Tak musíme odčinit své viny i my!
Vykonal jsem uložené pokání?
Nahradil jsem podle možnosti učiněnou škodu?
Nyní si připomínej přikázání Boží a církevní, hlavní a cizí hříchy, taž se při tom, zda jsi nezhřešil myšlením, slovy nebo skutky.
Rozpomínej se, jak jsi konal své povinnosti a kterého hříchu ses dopouštěl nejčastěji, z návyku. U smrtelných hříchů je třeba udat počet (kolikrát za rok, za měsíc...) a takové okolnosti, které mění druh nebo velikost hříchu, neboť i to je třeba říci při svaté zpovědi.
Hříchy proti Desateru Božích přikázání:
1. přikázání: V jednoho Boha budeš věřit.
Hříchy proti víře v Boha: Nevěra - nevěřit vůbec nebo nevěřit některé články víry, zastávání bludů, odpadnutí od víry, zapírání víry, dobrovolné pochybování o pravdách svaté víry, lhostejnost ve víře, vlažnost. Číst knihy a dobrovolně poslouchat a mluvit rád řeči proti víře, chodit dobrovolně do špatných společností, za víru se stydět nebo ji (třeba i zdánlivě) zapírat. Zanedbávat náležitého náboženského vzdělání.
Hříchy proti naději v Boha: Nedůvěra v Boha, poddávat se zoufalství, opovážlivě spoléhat na Boží milosrdenství, zahrávat si s Boží spravedlností dlouhým odkládáním pokání, jsem-li v těžkém hříchu.
Hříchy proti lásce k Bohu: Chladnost k Bohu, neláska, nenávist Boha.
Hříchy proti povinné úctě k Bohu: Reptat proti Bohu, zvláště když dopustí na nás nějaký kříž, tropit si posměch z věcí svatých, například z obřadů. Zanedbávat nebo nenáležitě konat modlitby: dobrovolná roztržitost při modlitbě a při mši svaté, neuctivé chování v kostele, například zbytečný hovor. Není hřích, vynecháš-li modlitbu ráno nebo večer, a ještě méně, vynecháš-li modlitbu před jídlem nebo po něm, při zvonění, modlitby předepsané v bratrstvech. Ale je hřích, když někdo vynechává modlitbu soustavně: zkušenost ukazuje, že se mezi dnem sotva kdo dostane k modlitbě, kdo ji vynechal ráno nebo ji odkládá na poslední chvíli před usnutím, je rozumné den modlitbou začínat i končit. Proto horlivý věřící nikdy neopomíjí modlitbu ranní, ledaže by byl na mši svaté, což je ta nejkrásnější pobožnost. Ale ani večerní, ledaže by byl na večerní mši svaté, kde se koná i zpytování svědomí za uplynulý den se vzbuzením lítosti. Také není hřích, když se nepřežehnáš cestou podle kříže nebo kostela.
Věřit pověrám a účastnit se jich (hadačství, spiritismus). Svatokrádež - zneuctívat osoby, místa, věci Bohu zasvěcené, nehodně přijímat svaté svátosti. Odpírat úctu svatým, zneuctívat obrazy a ostatky svatých.
2. přikázání: Nevezmeš Boží jméno nadarmo.
Vyslovovat svatá jména neuctivě, zbytečně, ze zvyku, ve zlosti, ke klení. Jestliže sis navykl něco takového, pak je třeba si to co nejdřív odvyknout. Nejenže to není pěkné, ale zarmucuješ tím Spasitele, a je možné tento zlozvyk snadno odložit. Rouhat se, o Bohu neb svatých nebo o posvátných věcech potupně mluvit či psát. Přísahat bez potřeby, křivě (na nepravdu), rouhavě (k něčemu nedovolenému). Sliby učiněné Bohu svévolně rušit.
3. přikázání: Pamatuj, abys sváteční den světil.
Konat či někomu ukládat bez nutné potřeby v neděli nebo v zasvěcený svátek těžké manuální práce, vlastní vinou zanedbat mši svatou buď úplně nebo její podstatné části; chovat se při ní neuctivě, roztržitě. Znesvěcovat sváteční den nestřídmostí, rozpustilými neb nedovolenými zábavami.
4. přikázání: Cti svého otce a svou matku, abys dlouho žil a dobře se ti vedlo na zemi.
K rodičům, k jejich zástupcům, k představeným se chovat neuctivě, hrubě, mluvit o nich neuctivě nebo špatně, představené bezprávně nebo nelaskavě a nemístně kritizovat; je neposlouchat, nedbat jejich rad a napomínání, je nemilovat, urážet, odmlouvat jim, přát jim zlé, je zarmucovat, hněvat, poškozovat, nemodlit se za ně; v jejich stáří či nemoci rodiče opouštět, za ně se stydět. - Vrchnosti duchovní nebo světské zlehčovat, jim se protivit. - Se sourozenci se nesnášet, jim ubližovat, svádět je ke zlému. - Se zaměstnanci či podřízenými jednat nespravedlivě, tvrdě. - K starým lidem se chovat neuctivě.
5. přikázání: Nezabiješ.
Hříchy proti sobě: na těle nebo na duši si škodit, škodit si na zdraví nemírným sportem, pitím lihovin apod., poddávat se hněvu, hovět nezřízené sebelásce, domýšlivosti, ješitnosti, marnivosti, nemístné zvědavosti; život si brát (sebevražda), ukracovat zlostí či nestřídmostí, život bez potřeby vydávat v nebezpečí. Vyhledávat nebo se nevyhýbat příležitost ke hříchu.
Hříchy proti bližnímu: Bližnímu škodit na těle a na duši. Bližního nespravedlivě bít, usmrcovat, zranit, život mu ukracovat. Na bližního se hněvat, chovat mstivé úmysly; svádět ho ke hříchu, dávat mu pohoršení, nevlídnost, tvrdé jednání, tvrdost k chudým, závist, neláska, škodolibost, nenávist, pomstychtivost.
6. a 9. přikázání: Nesesmilníš. Nepožádáš manželky svého bližního.
Hříchy proti svaté čistotě:
Dobrovolné neslušné myšlenky, žádosti, pohledy, slova (řeči) a skutky sám nebo s jiným. Vše, co svádí k porušení čistoty: neslušné knihy, časopisy, divadla a zábavy, neslušné zábavy.
7. a 10. přikázání: Nepokradeš. Nepožádáš statku svého bližního.
Hříchy proti majetku vlastnímu: Využívat ho ke zlému, štítit se práce, být lakomý, marnotratný, dělat lehkomyslné dluhy.
Hříchy proti majetku cizímu: Bližnímu na majetku škodit, podvodem, lichvou, krádeží, loupeží. Jakékoli bezprávné odnětí nebo poškození cizího majetku.
Hříchy proti majetku veřejnému: Veřejný majetek svévolně, z nedbalosti neb pomsty kazit, nespravedlivě zadržovat, po něm bažit (nezřízená žádostivost cizího majetku), spolupůsobit k jeho škodě.
8. přikázání: Nepromluvíš křivého svědectví proti svému bližnímu.
Křivě (nepravdu) svědčit. Křivě podezřívat a posuzovat. Lhát, přetvařovat se. - Bližnímu škodit na cti křivým podezřením, opovážlivým posuzováním, nactiutrháním (zjevovat neznámé chyby bližního), pomluvou (nepravdivé chyby o bližním rozšiřovat, i když je vymysleli jiní a člověk se nepřesvědčil), spíláním. V pomlouvačných řečech mít zalíbení, jim podle možnosti nebránit. Pomluvu a křivé svědectví je viník povinen odvolat. - Daného slova nebo slibu svévolně nedodržet.
Církevní přikázání:
1. O nedělích a zasvěcených svátcích se účastnit mše svaté a zachovat
pracovní klid:
Zasvěcené svátky jsou všechny neděle, slavnost Narození Páně (25.12.) a slavnost Matky Boží, Panny Marie (1.1.). Církev však doporučuje slavit stejně i slavnosti: Zjevení Páně (6.1.), Nanebevstoupení Páně (čtvrtek po 6. velikonoční neděli), Těla a Krve Páně (čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého), Neposkvrněného početí Panny Marie (8.12.), Nanebevzetí Panny Marie (15.8.), svatého Josefa (19.3.), svatých Petra a Pavla (29.6.), svatých Cyrila a Metoděje (5.7.), svatého Václava (28.8.) a Všech svatých (1.11.).
2. Vyzpovídat se ze svých hříchů aspoň jednou za rok.
3. Přijmout Svátost oltářní aspoň ve velikonoční době.
4. Zdržovat se od požívání masa a zachovávat půst újmy ve stanovené dny:
Popeleční středa a Velký pátek jsou dny přísného postu: zdrženlivosti od
masa i újmy v jídle (zdrženlivost od masa zavazuje od 14 let, újma v jídle od 18 do 60 let). Při postu újmy je dovoleno najíst se jen jednou za den dosyta. Kromě toho je možné ještě dvakrát za den něco pojíst. Vážný důvod jako nemoc či těžká tělesná práce osvobozují od této povinnosti.
Každý pátek, pokud na něj nepřipadne slavnost, je dnem pokání, neboť toho dne za nás umřel náš Spasitel. Forma pokání je půst od masa nebo jiný kající skutek nebo modlitba.
Modlitba: mše svatá, četba Písma svatého, meditace, růženec, křížová cesta, studium křesťanské nauky...
Postem je odepřít si: masitý pokrm, sladkosti, zábavné pořady v televizi, kouření, alkoholický nápoj...
Almužna: skutek lásky k bližnímu.
Celá postní doba je časem kající praxe Církve. Je třeba zachovávat vážný ráz adventní a postní doby (není možná svatba na Velký pátek či Bílou sobotu).
Před každým přijímáním Svátosti oltářní je eucharistický půst aspoň jednu hodinu.
5. Každý podle svých možností přispívat Církvi na její hmotné potřeby.
Hlavní hříchy:
pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestřídmost, hněv, a lenost.
Hříchy cizí:
Na cizím hříchu má účast, kdo jinému ke hříchu radí; kdo jinému hřích přikazuje; kdo ke hříchu jiného svoluje; kdo jiného ke hříchu navádí či svádí; kdo hřích jiného schvaluje; kdo ke hříchu jiného mlčí či jej zamlčuje, je-li povinnost věc oznámit; kdo hřích jiného netrestá či nekárá, ač je tomu povinen; kdo bere podíl na hříchu jiného; a kdo hřích jiného hájí.
Hříchy proti Duchu svatému:
úmyslně hřešit na Boží milosrdenství, zoufat si nad Božím milosrdenstvím, odpírat poznané křesťanské pravdě, svému bližnímu nepřát a závidět Boží milosti, mít zatvrzelé srdce k spasitelnému napomínání, úmyslně setrvat v nekajícím životě až do konce.
Hříchy do nebe volající:
úmyslná vražda, sodomie, utiskování chudých, vdov a sirotků, a zadržování nebo zkracování mzdy dělníkům.
Pomůcka ke zpytování svědomí Zpovědní zrcadlo Pán Ježíš říká: „Milovat budeš Pána Boha svého z celého srdce!“ 1. Mám své srdce zaměřené na Boha a miluji ho nade všechno jako syn miluje otce? Dodržuji věrně jeho příkazy anebo jsem v zajetí dočasných věcí? Mám vždy správný úmysl při práci?
2. Mám pevnou víru v Boha, který k nám promluvil ve svém Synu? Jsem plně oddán církevní nauce? Starám se o své náboženské formování nasloucháním Božího slova, účastí na kázání? Vyhýbám se všemu, co by mohlo škodit mé víře? Vyznávám víru v Boha a v církev směle a beze strachu? Žiji jako křesťan ve svém soukromém i veřejném životě?
3. Modlívám se pravidelně (např. ráno a večer)? Byla moje modlitba opravdovým rozhovorem s Bohem, anebo jen prázdným vnějším zvykem? Uměl jsem obětovat Bohu své práce, radosti i žalosti? Přicházel jsem k Bohu s důvěrou ve všech pokušeních života?
4. Mám v úctě a lásce Boží jméno, anebo jsem urazil Pána Boha klením, falešnou přísahou či tím, že jsem bral Boží jméno nadarmo? Byl jsem uctivý vůči Božím přátelům, Panně Marii a svatým?
5. Světil jsem neděli a církevní svátky tím, že jsem se zúčastnil na liturgických shromážděních - především na mši sv. - aktivně, pozorně a zbožně? Dodržel jsem příkaz o roční zpovědi a velikonočním přijímání?
6. Mám snad jiné „bohy“ či věci, kterým důvěřuji víc než svému jedinému Bohu a víc mne zajímají než on sám? Jaký je můj vztah k penězům, k majetku, pověrám, magii, spiritismu atd.?
Pán Ježíš říká: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás!“ 1. Miluji svého bližního opravdově anebo využívám svých bratří a sester tím, že skrze ně chci dosáhnout svých vlastních zájmů? Dělám pro své bližní to, co sám od nich vyžaduji? Nemám na lidi dvojí měřítko - u jedněch vše omlouvám, druhé za všechno viním? Nepohoršuji lidi kolem sebe svými skutky či slovy?
2. Přičiňuji se ve své vlastní rodině trpělivostí a opravdovou láskou o dobro pro všechny a dělám radost všem bez rozdílu?
A. Pro děti: Poslouchám své rodiče? Mám je v úctě a mám je rád? Pomáhám jim v duchovních i hmotných záležitostech?
B. Pro dospělé: Starám se o křesťanskou výchovu svých dětí? Dávám jim dobrý příklad? Umím si udržet autoritu pro jejich dobro?
C. Pro manžele: Byl jsem vždy věrný jak v citech, tak i ve svém počínání? Nebyly chvíle, kdy jsem způsobil nespokojenost či hádku?
3. Umím rozdávat ze svého těm, kteří jsou chudší než já? Pokud to na mně závisí: chráním utlačované a pomáhám ponižovaným? Anebo přistupuji k lidem chladně a tvrdě, hlavně k těm, které pokládám za „nižší“ než jsem já, k chudým, slabým, starým a opuštěným?
4. Jsem si vědom poslání, které jsem dostal při křtu a biřmování? Spolupracuji na apoštolátě, zúčastňuji se charitativních akcí církve?
Mám živý zájem o život a práci farnosti? Spolupracuji aktivně v kostele; pomáhám, aby naše liturgie byla společnou akcí všech? Přispívám na potřeby farnosti, celé církve i na veřejné dobré účely? Modlím se za celou farnost, za církev, za spásu dnešního světa? Hájím jednotu ve farnosti a v celé církvi, vytvářím klid a spravedlnost mezi všemi lidmi, s kterými se stýkám?
5. Záleží mi na rozvoji a prospěchu lidské společnosti, ve které žiji, anebo žiji sám pro sebe, pro své osobní a rodinné zájmy? Zúčastňuji se, pokud mohu, na všech akcích, které podporují spravedlnost, veřejnou mravnost, svornost a skutky milosrdenství k lidem? Plním občanské povinnosti? Platím povinné daně?
6. Jsem ve svém povolání či zaměstnání spravedlivý, pracovitý a čestný? Usiluji svou službou přispívat k dobru společnosti? Jsem spravedlivý ke svým podřízeným? Dodržel jsem své sliby a to, na čem jsem se dohodl s ostatními?
7. Poslouchal jsem zákonnou autoritu a projevoval jsem těmto lidem úctu za jejich práci pro veřejnost?
8. Pokud mám nějakou veřejnou funkci či vykonávám nějakou moc - používám to k svému vlastnímu obohacování anebo jednám v duchu křesťanské služby pro dobro jiných?
9. Jednal jsem vždy a ve všem podle pravdy, byl jsem k druhým pravdivý, pravdomluvný, čestný a přímý? Anebo jsem jiným způsobil zlo podvodem, osočováním, pomluvou, opovážlivým posuzováním či porušováním svěřeného tajemství? Mohli se jiní na mne spolehnout?
10. Nenarušil jsem život, zdraví, dobrou pověst a čest bližního? Neudělal jsem lidem, zaměstnavateli či celé veřejnosti záměrně nějakou škodu? Setrvával jsem k hněvu vůči jiným? Vzdaloval jsem se od svých bližních hádkou, nepřátelstvím, urážkami či hněvem? Zanedbal jsem vědomě - pro své sobectví - pomoc potřebnému člověku?
11. Kradl jsem? Toužil jsem nespravedlivě po majetku svých bližních? Poškodil jsem majetek bližního? Vrátil jsem cizí věc a napravil jsem škodu, kterou jsem druhým způsobil?
12. Byl jsem ochotný z lásky ke Kristu a jako křesťan odpustit bližním, pokud mne urazili, ponížili, pomluvili? Anebo jsem v sobě choval nenávist k některým lidem a toužil po pomstě?
Pán Ježíš říká: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš otec!“ 1. Jaká je základní snaha mého života? Oživuji v sobě naději na věčný život? Posiloval jsem svůj duchovní život modlitbou, čtením Písma, meditací, přijímáním svátostí a sebeovládáním? Krotil jsem své špatné náklonnosti a vášně? Přemáhal jsem závist? Ovládal jsem se v jídle a pití? Byl jsem pyšný? Vyvyšoval jsem se před Bohem nad ostatními? Pohrdal jsem jimi a myslel jsem si, že jsem lepší? Vnucoval jsem jiným svou vlastní vůli a nedbal jsem na jejich svobodu a práva?
2. Jak jsem využíval času, své síly a darů, které jsem dostal od Boha jako „talenty“ Kristovy radostné zvěsti? Využívám svých schopností (Božích darů) k službě druhým a tím i k vlastnímu zdokonalení? Nebyl jsem nedbalý a líný?
3. Trpělivě jsem snášel bolesti a protivenství života? Jak jsem se prakticky ovládal, abych „na svém těle doplňoval to, co ještě chybí Kristovu utrpení“? Dodržel jsem příkaz postu a zdrženlivosti v jídle?
4. Zachoval jsem v čistotě své tělo? Uvědomoval jsem si, že je chrámem Ducha svatého a určené ke vzkříšení a Boží slávě? Ovládal jsem své smysly a vyhýbal jsem se nevhodným myšlenkám, žádostem, nemravným řečem a skutkům? Četl jsem s oblibou něco nemravného, hovořil jsem o tom? Díval jsem se na to, co je v rozporu s křesťanskou i lidskou důstojností? Dodržoval jsem morální zákon v manželství?
5. Jednal jsem proti vlastnímu svědomí ze strachu nebo z přetvářky před druhými?
6. Pokoušel jsem se svůj život sladit s opravdovou svobodou Božích dětí? Žil jsem iniciativně a v inspiraci Ducha svatého? Nejsem otrokem nějakých zvykových vášní?
Pane Ježíši, Synu Boha živého,
buď milostiv mně hříšnému!!!
2. Mám pevnou víru v Boha, který k nám promluvil ve svém Synu? Jsem plně oddán církevní nauce? Starám se o své náboženské formování nasloucháním Božího slova, účastí na kázání? Vyhýbám se všemu, co by mohlo škodit mé víře? Vyznávám víru v Boha a v církev směle a beze strachu? Žiji jako křesťan ve svém soukromém i veřejném životě?
3. Modlívám se pravidelně (např. ráno a večer)? Byla moje modlitba opravdovým rozhovorem s Bohem, anebo jen prázdným vnějším zvykem? Uměl jsem obětovat Bohu své práce, radosti i žalosti? Přicházel jsem k Bohu s důvěrou ve všech pokušeních života?
4. Mám v úctě a lásce Boží jméno, anebo jsem urazil Pána Boha klením, falešnou přísahou či tím, že jsem bral Boží jméno nadarmo? Byl jsem uctivý vůči Božím přátelům, Panně Marii a svatým?
5. Světil jsem neděli a církevní svátky tím, že jsem se zúčastnil na liturgických shromážděních - především na mši sv. - aktivně, pozorně a zbožně? Dodržel jsem příkaz o roční zpovědi a velikonočním přijímání?
6. Mám snad jiné „bohy“ či věci, kterým důvěřuji víc než svému jedinému Bohu a víc mne zajímají než on sám? Jaký je můj vztah k penězům, k majetku, pověrám, magii, spiritismu atd.?
Pán Ježíš říká: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás!“ 1. Miluji svého bližního opravdově anebo využívám svých bratří a sester tím, že skrze ně chci dosáhnout svých vlastních zájmů? Dělám pro své bližní to, co sám od nich vyžaduji? Nemám na lidi dvojí měřítko - u jedněch vše omlouvám, druhé za všechno viním? Nepohoršuji lidi kolem sebe svými skutky či slovy?
2. Přičiňuji se ve své vlastní rodině trpělivostí a opravdovou láskou o dobro pro všechny a dělám radost všem bez rozdílu?
A. Pro děti: Poslouchám své rodiče? Mám je v úctě a mám je rád? Pomáhám jim v duchovních i hmotných záležitostech?
B. Pro dospělé: Starám se o křesťanskou výchovu svých dětí? Dávám jim dobrý příklad? Umím si udržet autoritu pro jejich dobro?
C. Pro manžele: Byl jsem vždy věrný jak v citech, tak i ve svém počínání? Nebyly chvíle, kdy jsem způsobil nespokojenost či hádku?
3. Umím rozdávat ze svého těm, kteří jsou chudší než já? Pokud to na mně závisí: chráním utlačované a pomáhám ponižovaným? Anebo přistupuji k lidem chladně a tvrdě, hlavně k těm, které pokládám za „nižší“ než jsem já, k chudým, slabým, starým a opuštěným?
4. Jsem si vědom poslání, které jsem dostal při křtu a biřmování? Spolupracuji na apoštolátě, zúčastňuji se charitativních akcí církve?
Mám živý zájem o život a práci farnosti? Spolupracuji aktivně v kostele; pomáhám, aby naše liturgie byla společnou akcí všech? Přispívám na potřeby farnosti, celé církve i na veřejné dobré účely? Modlím se za celou farnost, za církev, za spásu dnešního světa? Hájím jednotu ve farnosti a v celé církvi, vytvářím klid a spravedlnost mezi všemi lidmi, s kterými se stýkám?
5. Záleží mi na rozvoji a prospěchu lidské společnosti, ve které žiji, anebo žiji sám pro sebe, pro své osobní a rodinné zájmy? Zúčastňuji se, pokud mohu, na všech akcích, které podporují spravedlnost, veřejnou mravnost, svornost a skutky milosrdenství k lidem? Plním občanské povinnosti? Platím povinné daně?
6. Jsem ve svém povolání či zaměstnání spravedlivý, pracovitý a čestný? Usiluji svou službou přispívat k dobru společnosti? Jsem spravedlivý ke svým podřízeným? Dodržel jsem své sliby a to, na čem jsem se dohodl s ostatními?
7. Poslouchal jsem zákonnou autoritu a projevoval jsem těmto lidem úctu za jejich práci pro veřejnost?
8. Pokud mám nějakou veřejnou funkci či vykonávám nějakou moc - používám to k svému vlastnímu obohacování anebo jednám v duchu křesťanské služby pro dobro jiných?
9. Jednal jsem vždy a ve všem podle pravdy, byl jsem k druhým pravdivý, pravdomluvný, čestný a přímý? Anebo jsem jiným způsobil zlo podvodem, osočováním, pomluvou, opovážlivým posuzováním či porušováním svěřeného tajemství? Mohli se jiní na mne spolehnout?
10. Nenarušil jsem život, zdraví, dobrou pověst a čest bližního? Neudělal jsem lidem, zaměstnavateli či celé veřejnosti záměrně nějakou škodu? Setrvával jsem k hněvu vůči jiným? Vzdaloval jsem se od svých bližních hádkou, nepřátelstvím, urážkami či hněvem? Zanedbal jsem vědomě - pro své sobectví - pomoc potřebnému člověku?
11. Kradl jsem? Toužil jsem nespravedlivě po majetku svých bližních? Poškodil jsem majetek bližního? Vrátil jsem cizí věc a napravil jsem škodu, kterou jsem druhým způsobil?
12. Byl jsem ochotný z lásky ke Kristu a jako křesťan odpustit bližním, pokud mne urazili, ponížili, pomluvili? Anebo jsem v sobě choval nenávist k některým lidem a toužil po pomstě?
Pán Ježíš říká: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš otec!“ 1. Jaká je základní snaha mého života? Oživuji v sobě naději na věčný život? Posiloval jsem svůj duchovní život modlitbou, čtením Písma, meditací, přijímáním svátostí a sebeovládáním? Krotil jsem své špatné náklonnosti a vášně? Přemáhal jsem závist? Ovládal jsem se v jídle a pití? Byl jsem pyšný? Vyvyšoval jsem se před Bohem nad ostatními? Pohrdal jsem jimi a myslel jsem si, že jsem lepší? Vnucoval jsem jiným svou vlastní vůli a nedbal jsem na jejich svobodu a práva?
2. Jak jsem využíval času, své síly a darů, které jsem dostal od Boha jako „talenty“ Kristovy radostné zvěsti? Využívám svých schopností (Božích darů) k službě druhým a tím i k vlastnímu zdokonalení? Nebyl jsem nedbalý a líný?
3. Trpělivě jsem snášel bolesti a protivenství života? Jak jsem se prakticky ovládal, abych „na svém těle doplňoval to, co ještě chybí Kristovu utrpení“? Dodržel jsem příkaz postu a zdrženlivosti v jídle?
4. Zachoval jsem v čistotě své tělo? Uvědomoval jsem si, že je chrámem Ducha svatého a určené ke vzkříšení a Boží slávě? Ovládal jsem své smysly a vyhýbal jsem se nevhodným myšlenkám, žádostem, nemravným řečem a skutkům? Četl jsem s oblibou něco nemravného, hovořil jsem o tom? Díval jsem se na to, co je v rozporu s křesťanskou i lidskou důstojností? Dodržoval jsem morální zákon v manželství?
5. Jednal jsem proti vlastnímu svědomí ze strachu nebo z přetvářky před druhými?
6. Pokoušel jsem se svůj život sladit s opravdovou svobodou Božích dětí? Žil jsem iniciativně a v inspiraci Ducha svatého? Nejsem otrokem nějakých zvykových vášní?
Pane Ježíši, Synu Boha živého,
buď milostiv mně hříšnému!!!
Modlitba před zpytováním svědomí
Bože, Otče nebeský, jsi vševědoucí a znáš mě dokonale. Voláš mě, abych zkoumal svůj život před tebou a poznal se tak, jak mě znáš a vidíš ty. Tvůj Syn Ježíš Kristus mi svým lidským životem ukázal, jak mám žít já, který nesu jeho jméno - křesťan.
Osvěť svým Duchem můj rozum, abych se poznal.
Dotkni se mého srdce, abych svých hříchů litoval.
Daruj mi statečnost a pokoru, abych se upřímně vyznal.
Pohni mou vůlí, abych svá pedsevzetí dokázal uskutečnit.
Dej mi nadšení pro spravedlnost a dobro.
(Kancionál s. 35)
http://www.ofm.cz
Předsevzetí ze svátosti smíření
1. Každé ráno meditace 20 minut, osobní rozhovor s Kristem
2. Během celého dne krátké střelné modlitby (10 - 15x za den), např. Pane Ježíši, nabízím Ti tuto práci za..., nebo Ježíši veď mě...
3. Drobné sebezápory - např. máme chuť pít, tak odložíme pití o pět minut, nebo potkáme nesympatického člověka, tak ihned Ježíše poprosíme, abychom ho v nitru klidně snášeli. Každý pátek (pokud není církevní slavnost, např. Nanebevzetí Panny Marie) musí být sebezápor od 14 let věku (církevní zákon)
4. Každý večer při modlitbě zkontrolujeme, jak jsme splnili body 1., 2. a 3.
Tento text položit doma tak, abychom jej viděli hned ráno i za několik měsíců ode dne, kdy jsme předsevzetí začali plnit, abychom je nezapomněli.
Prosba k Duchu Svatému
Duchovní desatero Otce Pia
1.Představme si každé ráno Ježíše tichého a pokorného Srdcem jako vzor. V Něm buď naše víra, naděje a láska.
2.Duši i obličej stále uchovávejme v jasu, i když jsme sami.
3.Přemýšlejme každého jitra před Bohem, co bychom měli udělat, abychom dali bližnímu útěchu a pomoc.
4.Předvídejme příležitosti, při nichž se musíme přemáhat, abychom byli ochotni odpouštět urážky.
5.Buďme shovívaví k nedostatkům i vadám a uznávejme dobré vlastnosti druhých. Naučíme se tím trpělivě snášet obtíže druhých.
6.Navykněme si laskavým výrazům, pozdravu a úsměvu při setkání a jiným formám křesťanské zdvořilosti.
7.Ustupme v nezásadních věcech mínění druhých.
8.Nic nevytýkejme bez přidání laskavého slova.
9.Chovejme se tak, aby si lidé našich ctností vážili, sami se jimi nechlubme. Hlavně neponižujme ty, kteří je nemají.
10. Buďme ochotni žádat o prominutí, když jsme se provinili.
/V KN č. 17, 26. dubna 1970 uveřejnil O. biskup Tomášek; P. Pio považuje ty, kdo se rozhodnou podle těchto pokynů žít, za své duchovní syny a dcery./
http://www.rannisedmicka.ic.cz/Modlitbybcernika.htm
Bože, Otče nebeský, jsi vševědoucí a znáš mě dokonale. Voláš mě, abych zkoumal svůj život před tebou a poznal se tak, jak mě znáš a vidíš ty. Tvůj Syn Ježíš Kristus mi svým lidským životem ukázal, jak mám žít já, který nesu jeho jméno - křesťan.
Osvěť svým Duchem můj rozum, abych se poznal.
Dotkni se mého srdce, abych svých hříchů litoval.
Daruj mi statečnost a pokoru, abych se upřímně vyznal.
Pohni mou vůlí, abych svá pedsevzetí dokázal uskutečnit.
Dej mi nadšení pro spravedlnost a dobro.
(Kancionál s. 35)
http://www.ofm.cz
Předsevzetí ze svátosti smíření
1. Každé ráno meditace 20 minut, osobní rozhovor s Kristem
2. Během celého dne krátké střelné modlitby (10 - 15x za den), např. Pane Ježíši, nabízím Ti tuto práci za..., nebo Ježíši veď mě...
3. Drobné sebezápory - např. máme chuť pít, tak odložíme pití o pět minut, nebo potkáme nesympatického člověka, tak ihned Ježíše poprosíme, abychom ho v nitru klidně snášeli. Každý pátek (pokud není církevní slavnost, např. Nanebevzetí Panny Marie) musí být sebezápor od 14 let věku (církevní zákon)
4. Každý večer při modlitbě zkontrolujeme, jak jsme splnili body 1., 2. a 3.
Tento text položit doma tak, abychom jej viděli hned ráno i za několik měsíců ode dne, kdy jsme předsevzetí začali plnit, abychom je nezapomněli.
Prosba k Duchu Svatému
Duchovní desatero Otce Pia
1.Představme si každé ráno Ježíše tichého a pokorného Srdcem jako vzor. V Něm buď naše víra, naděje a láska.
2.Duši i obličej stále uchovávejme v jasu, i když jsme sami.
3.Přemýšlejme každého jitra před Bohem, co bychom měli udělat, abychom dali bližnímu útěchu a pomoc.
4.Předvídejme příležitosti, při nichž se musíme přemáhat, abychom byli ochotni odpouštět urážky.
5.Buďme shovívaví k nedostatkům i vadám a uznávejme dobré vlastnosti druhých. Naučíme se tím trpělivě snášet obtíže druhých.
6.Navykněme si laskavým výrazům, pozdravu a úsměvu při setkání a jiným formám křesťanské zdvořilosti.
7.Ustupme v nezásadních věcech mínění druhých.
8.Nic nevytýkejme bez přidání laskavého slova.
9.Chovejme se tak, aby si lidé našich ctností vážili, sami se jimi nechlubme. Hlavně neponižujme ty, kteří je nemají.
10. Buďme ochotni žádat o prominutí, když jsme se provinili.
/V KN č. 17, 26. dubna 1970 uveřejnil O. biskup Tomášek; P. Pio považuje ty, kdo se rozhodnou podle těchto pokynů žít, za své duchovní syny a dcery./
http://www.rannisedmicka.ic.cz/Modlitbybcernika.htm
Myšlenky k lítosti a předsevzetí
Bože, litují všech svých hříchů. Zasloužil jsem za ně trest, ale ty mi nabízíš svou lásku. Je mi líto mých provinění, protože jsem tě jimi urážel. Chci se bránit hříchu a vyhýbat se i příležitosti k němu. Svěřuji ti lidi, kterým jsem ublížil. Bože, bud1 milostiv mně hříšnému. Dej mi sílu a véd mě. Můj Ježíši, milosrdenství!
Otče, mám před očima své hříchy. Vidím svou vinu. Vidím, jak jsem ze svévole, hlouposti, slabosti opustil tvou lásku a poslání, které jsi mi svěřil. Vidím, jak jsem nedbal, abych žil jako bratr Ježíše Krista ve stálém spojení s ním, v připodobňování jemu. Vidím, jak jsem porušil svatost tvého lidu, ke kterému jsi mě přičlenil. Vidím, co jsem promarnil, ztratil pro tebe, pro tvé království, pro sebe. Jak mě to mrzí! Zbav mě, Otče, mých hříchů, zbav mě toho, že jsem se vzdálil od tebe, od Krista, od bratří a sester, od svého poslání. Smiř mě se sebou. Nechci už vyměnit svobodu tvého dítěte za samotu odloučení, samotu s hříchem. Dej mi k tomu, Otče, vůli a vytrvalost.
Chci žít ve svobodě dětí Božích, a zříkám se proto hříchu. A Chci, aby mě nikdy hřích neovládl, a zříkám se proto všeho, co k němu láká. Zříkám se ducha zla a všeho, co působí a čím se pyšní.
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země,
i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho;
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem,
ukřižován, umřel i pohřben jest;
sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých;
vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího;
odtud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých,
odpuštění hříchů,
vzkříšení těla a život věčný.
Amen.
Otče, mám před očima své hříchy. Vidím svou vinu. Vidím, jak jsem ze svévole, hlouposti, slabosti opustil tvou lásku a poslání, které jsi mi svěřil. Vidím, jak jsem nedbal, abych žil jako bratr Ježíše Krista ve stálém spojení s ním, v připodobňování jemu. Vidím, jak jsem porušil svatost tvého lidu, ke kterému jsi mě přičlenil. Vidím, co jsem promarnil, ztratil pro tebe, pro tvé království, pro sebe. Jak mě to mrzí! Zbav mě, Otče, mých hříchů, zbav mě toho, že jsem se vzdálil od tebe, od Krista, od bratří a sester, od svého poslání. Smiř mě se sebou. Nechci už vyměnit svobodu tvého dítěte za samotu odloučení, samotu s hříchem. Dej mi k tomu, Otče, vůli a vytrvalost.
Chci žít ve svobodě dětí Božích, a zříkám se proto hříchu. A Chci, aby mě nikdy hřích neovládl, a zříkám se proto všeho, co k němu láká. Zříkám se ducha zla a všeho, co působí a čím se pyšní.
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země,
i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho;
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem,
ukřižován, umřel i pohřben jest;
sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých;
vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího;
odtud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých,
odpuštění hříchů,
vzkříšení těla a život věčný.
Amen.
Myšlenky k díkům za smíření
Velebí má duše Pána, protože mi prokázal milosrdenství. Sňal ze mě břemeno hříchů, daroval mi znovu mír a pokoj, který jsem ztratil. Bože, láskyplný Otče, sotva kdy pochopíme celou hloubku tvé lásky k nám hříšníkům. Děkuji ti za tvou dobrotu a slibuji, že za mým dobrým předsevzetím budou následovat i činy, že se budu poctivé snažit je uskutečňovat. Vždyť jsi mi dal v této svátosti sílu a milost. Chci s ní spolupracovat a žít tak, abych se směl těšit na setkání s tebou tváří v tvář v hodině smrti. Moje nebeská Matko Maria, pomáhej mi, abych dodržel, co jsem v této svátosti slíbil. Můj anděle strážný, chraň mě. Můj křestní patrone a vzore, přimlouvej se za mne, aby mně Kristus dal účast na svých zaslíbeních.
Bože, ty jsi velký a hodný chvály. Tvoje moc je velká a tvá moudrost je bez konce. Tebe se odvažuje chválit člověk, nepatrná součást tvého stvoření, člověk, který propadl smrti, který zná svůj hřích a ví, že ty pyšným odporuješ. A přece ty sám to tak chceš: mám té chválit z radostného srdce; stvořil jsi nás pro sebe a naše srdce je neklidné, dokud nespočine v tobě.
Bože, ty jsi velký a hodný chvály. Tvoje moc je velká a tvá moudrost je bez konce. Tebe se odvažuje chválit člověk, nepatrná součást tvého stvoření, člověk, který propadl smrti, který zná svůj hřích a ví, že ty pyšným odporuješ. A přece ty sám to tak chceš: mám té chválit z radostného srdce; stvořil jsi nás pro sebe a naše srdce je neklidné, dokud nespočine v tobě.
Hlavní hříchy
Pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestřídmost, hněv, a lenost.
Hříchy cizí:
Na cizím hříchu má účast, kdo jinému ke hříchu radí; kdo jinému hřích
přikazuje; kdo ke hříchu jiného svoluje; kdo jiného ke hříchu navádí či
svádí; kdo hřích jiného schvaluje; kdo ke hříchu jiného mlčí či jej zamlčuje,
je-li povinnost věc oznámit; kdo hřích jiného netrestá či nekárá, ač je tomu
povinen; kdo bere podíl na hříchu jiného; a kdo hřích jiného hájí.
Hříchy proti Duchu svatému:
úmyslně hřešit na Boží milosrdenství, zoufat si nad Božím milosrdenstvím,
odpírat poznané křesťanské pravdě, svému bližnímu nepřát a závidět Boží
milosti, mít zatvrzelé srdce k spasitelnému napomínání, úmyslně setrvat v
nekajícím životě až do konce.
Hříchy do nebe volající:
úmyslná vražda, sodomie, utiskování chudých, vdov a sirotků, a zadržování
nebo zkracování mzdy dělníkům.
Hříchy cizí:
Na cizím hříchu má účast, kdo jinému ke hříchu radí; kdo jinému hřích
přikazuje; kdo ke hříchu jiného svoluje; kdo jiného ke hříchu navádí či
svádí; kdo hřích jiného schvaluje; kdo ke hříchu jiného mlčí či jej zamlčuje,
je-li povinnost věc oznámit; kdo hřích jiného netrestá či nekárá, ač je tomu
povinen; kdo bere podíl na hříchu jiného; a kdo hřích jiného hájí.
Hříchy proti Duchu svatému:
úmyslně hřešit na Boží milosrdenství, zoufat si nad Božím milosrdenstvím,
odpírat poznané křesťanské pravdě, svému bližnímu nepřát a závidět Boží
milosti, mít zatvrzelé srdce k spasitelnému napomínání, úmyslně setrvat v
nekajícím životě až do konce.
Hříchy do nebe volající:
úmyslná vražda, sodomie, utiskování chudých, vdov a sirotků, a zadržování
nebo zkracování mzdy dělníkům.