Modlitba Františka Hrubína
Byl jsem jen třtinou zpívající
v tvém slastném echu, Pane,
nad bahnem bídy, nad zimnicí
slabosti neskrývané,
píšťalkou, kterou noc i jez
protáhly se, ač křehká byla,
a kterou láska, láska dnes
k ústům si přiložila.
Že popraská, až zahrát zkusí?
Že jenom úzkostlivé
zanaříkání poslechnu si
po písní opojivé?
Nepraskla ještě – Bože, dík!
A praskne-li, ať ještě zbude
pro jeden přeradostný vzlyk,
žes vyslyšel své chudé!
Byl jsem jen třtinou zpívající
v tvém slastném echu, Pane,
nad bahnem bídy, nad zimnicí
slabosti neskrývané,
píšťalkou, kterou noc i jez
protáhly se, ač křehká byla,
a kterou láska, láska dnes
k ústům si přiložila.
Že popraská, až zahrát zkusí?
Že jenom úzkostlivé
zanaříkání poslechnu si
po písní opojivé?
Nepraskla ještě – Bože, dík!
A praskne-li, ať ještě zbude
pro jeden přeradostný vzlyk,
žes vyslyšel své chudé!